a používat ho jako skladiště. Transport jsme uskutečnili 26. května, kdy jsme se ráno sešli na nádraží, kde dosud opuštěný kontejner stál. Kupní cena je předmětem obchodního tajemství, ale nebyla vysoká, dokonce je možné říci, že byla symbolická. Oplátkou jsme slíbili, že se nebudeme zajímat o to, co je uvnitř a postaráme se o likvidaci obsahu. Při nakládání na nás přiběhl nějaký železničář, který nebyl o akci informován a chvíli na nás mířil pistolí, nakonec si to ale nechal vysvětlit. Kromě toho jsme museli prodávajícímu slíbit, že si nádavkem vezmeme ještě tři jiné buňky, kterých se potřeboval zbavit. Ty se nám nehodily, neměli jsme je kam dát, ale nakonec jsme je prodali tak, že jsme se jich nemuseli ani dotknout. Kontejner sloužil jako sklad maziv na nádraží a opravdu byl plný olejů, vazelíny a různého nádražáckého nepořádku. Poté, co jsme kontejner převezli do klubu a usadili ho na připravené místo, věnovali jsme se celé odpoledne jeho vyklízení. Na několik kompletních sudů s vazelínou jsme sehnali zájemce, něco skončilo ve sběru a zbytek na ohni. Zvlášť dobře hoří pryžové brzdové hadice, nebo možná to byly topné spojky z doby parního vytápění vlaků.